Historie vyšetřování trestních deliktů u nás

Pavel Kroulík se narodil 28. 2. 1940 v Praze. V mládí žil s rodiči ve Vrchlabí, kde absolvoval gymnázium. Po ukončení vojenské základní služby nastoupil k praporu pořádkové a hlídkové služby Veřejné bezpečnosti v Praze jako hlídkový příslušník. Asi po půl roce byl jako maturant vybrán na tehdejší skupinu vyšetřování Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti v Praze 10. Absolvoval šestiměsíční školu pro vyšetřovatele ve Svatém Janu pod Skalou a v srpnu roku 1968, po okupaci státy Varšavské smlouvy, byl přemístěn na 1. oddělení Odboru vyšetřování VB Praha město. Při zaměstnání vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a složil rigorózní zkoušku. V roce 1972 byl jmenován náčelníkem 1. oddělení a odtud přešel na výzkumné pracoviště Kriminalistického ústavu v Praze. Koncem roku 1987 musel na základě „rozkazu tří ministrů o překážkách ve výkonu služby“ od Veřejné bezpečnosti odejít, protože jeho sestra s rodinou žila ve Švýcarsku, kam emigrovala. Po odchodu byl přijat na odbor vyšetřování Generální prokuratury ČR. Na výzvu předsedy vlády se v roce 1990 k policii na Kriminalistický ústav vrátil, a když mu byla nabídnuta funkce ředitele Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, tak ji přijal. Po dosažení důchodového věku nastoupil na Krajské státní zastupitelství v Praze, složil justiční zkoušku a byl jmenován státním zástupcem. Za 15 let na státním zastupitelství prošel různými agendami a skončil na výkonu dozoru nad vyšetřováním trestné činnosti policistů. V průběhu své profesionální kariéry napsal mnoho článků do resortního časopisu Kriminalistický sborník, kde je přes 28 let členem redakční rady. Na Kriminalistickém ústavu zpracoval několik monografií z oboru kriminalistické taktiky a metodiky. Je spoluautorem dvou vysokoškolských učebnic trestního řízení a spoluautorem komentáře k trestnímu zákoníku. Před odchodem do důchodu se rozhodl absolvovat doktorandské studium na Policejní akademii v Praze. Vykonal všechny předepsané zkoušky, včetně státní doktorské zkoušky. K jeho disertační práci byly ale výhrady, a proto se vzhledem k svému názoru a vzhledem k věku rozhodl studium ukončit. Po celý produktivní život bojoval se zločinem a neštěstí se nevyhnulo ani jeho rodině, když v roce 1994 zahynula rukou vraha tehdy osmnáctiletá, všestranně úspěšná, dcera jeho manželky. Nyní žije na svém statku v jihočeské vesničce u Kardašovy Řečice a sepisuje paměti.