Krize politického stranictví a noví straničtí aktéři v české politice

Předkládaná monografie se primárně zaměřuje na politické strany, které nadále zůstávají, navzdory řadě jejich nedostatků, klíčovými aktéry současné evropské politiky (přinejmenším ve smyslu demokratické reprezentace), jejich systém a jejich nedávný vývoj v České republice od počátku 90. let 20. století do současnosti. Jsou-li přitom výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PS PČR) z roku 2010 interpretovány jako zemětřesení, nabízí se vztahovat právě k těmto sněmovním volbám jako k jakémusi referenčnímu bodu předkládané studie. Jestliže mezi následky zemětřesení patří dlouhodobé či trvalé změny podoby a charakteru okolní krajiny, přímo se nabízí otázka, jak volební zemětřesení z roku 2010 změnilo českou stranickou a politickou krajinu a nakolik trvalá proměna jejího charakteru je. Jednou z ústředních otázek publikace proto je, v jaké míře a v jakých aspektech se výsledky voleb do PS PČR z let 2010 a 2013 liší od sněmovních voleb dřívějších. Předkládaná studie se proto věnuje detailní analýze povahy a intenzity změn (ve smyslu diskontinuity stranického uspořádání), které přineslo volební zemětřesení z roku 2010. Současně se publikace zaměřuje na zhodnocení, jestli se jednalo o změny jednorázové, či zda se nové trendy potvrdily i ve sněmovních volbách následujících (v roce 2013). Neboli jestli lze o sněmovních volbách z roku 2010 uvažovat jako o volbách přelomových (critical), zejména v důsledku případné nové dynamiky stranické soutěže, respektive změny stranického systému. Pro zodpovězení této výzkumné otázky přitom je jako výchozí využita Norrisové a Evansova (1999) analytická typologie voleb.