Publikace je věnována fenoménu DIY (Do-It-Yourself) v prostředí českých subkultur v období bezprostředně předcházejícím i provázejícím socioekonomickou a politickou transformaci přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Kolektivu historiků, vesměs sdružených kolem vznikajícího Archivu česko-slovenských subkultur a Centra pro studium populární kultury, sloužil jako hlavní pramen původní archivní materiál pocházející z dobového subkulturního prostředí, stejně jako rozhovory s pamětníky - bývalými nebo i současnými členy subkulturních scén. Vlastní text se zaměřuje na tři klíčové okruhy, ve kterých lze v rámci českých subkulturních scén fenomén svépomoci problematizovat. První se zabývá sebeutvářením subkulturní scény a zejména její aspirací či rezignací na tvorbu vlastní kolektivní paměti. Tento rozměr kontextualizuje na příkladu českého undergroundu a k němu v protikladu na příkladu tzv. "rockers", tedy příznivců hudebního směru rockabilly. Druhý je věnován politickým aktivitám, ať již fungujícím v neveřejné sféře (předlistopadový fašismus), nebo v otevřené opozici (alterglobalizační hnutí). Třetí okruh se pak zaměřuje na svépomocné strategie subkulturního prostředí v období poslední fáze existence centrálně plánované ekonomiky (samizdatová vydavatelství a hudební burzy) a naopak na následné vyrovnávání se s komercializací subkultur a jejich produkce v období ekonomické transformace (komodifikace punku). Kniha jako celek umožní širší vědecké obci věnující se tématu subkultur, aktivismu a svépomocné ekonomické praxi vhled do klíčové, ale ne vždy plně reflektované problematiky subkulturní autonomie a subkulturní produkce cílené na subkulturu samotnou.