Publikace řeší otázky spojené s využitím prostředků dramatického umění jako prostředků komunikace mezi intaktním rodičem a dítětem se sluchovým postižením. Teoretická část práce se zabývá pojmenováním těch prostředků dramatického umění, které je možné využít jako nástroje tandemové komunikace. K analýze procesu tvůrčí spolupráce s neslyšící kolegyní při přípravě a provádění edukativních tandemových lekcí s dramaterapeutickým přesahem v rodinách dětí, které jsou sluchově postižené, přistupuji metodami akčního výzkumu.