Kniha sleduje z interdisciplinárního historicko-politologického pohledu zápas o obnovu novodobé české státnosti od českých politických počátků za revoluce 1848?1849 až do vzniku Republiky československé v přelomovém roce 1918.
Autoři se přiklonili k tradiční koncepci politických dějin. Na počátku devadesátých let byli mnozí historici přesyceni stranicky ideologizovanými politickými dějinami a přešli k jinému zpracování dějin, jejichž osou byl mikrokosmos všedního dne. Výklady proměn politického myšlení byly zastíněny úzkými psychologizujícími, sociologizujícími a kunsthistorickými přístupy. Pestrá a široká mozaika obrázků každodenního života byla nesporně žádoucím obohacením výsledků historické vědy, avšak nastolila jistou nerovnováhu v pohledu na české dějiny. Povědomí o české novodobé státnosti a programu se zasunulo do pozadí, stejně tak pohled na politický vývoj z hlediska základní osy demokracie - nedemokracie. Nedocenění politologického výkladu dějin současně otevřelo bránu středoevropskému nostalgickému rakousko-uherskému mýtu jednostranně preferujícímu kladné stránky podunajské monarchie, přisuzujícímu například systému privilegovaného parlamentarismu a politické praxi režimu habsburské říše nepatřičně smysl pro toleranci a lidská práva, či hledajícímu v habsburském soustátí dokonce příkladný model pro současnou evropskou integraci. Objektivní realita mocnářství i český prožitek z ní, jak ukazují prameny, byly však v zásadě odlišné. Z tohoto důvodu monografie přináší věcné informace o mocenském, volebním, ústavním a politickém systému habsburské monarchie. Zasazuje je do rámce poznatků o demokratických a autoritářských systémech.