Kniha analyzuje jeden z nejrozsáhlejších protestů éry československého
stalinismu, plzeňskou červnovou revoltu proti peněžní reformě v roce
1953. Metodologicky přitom vychází z teorií tzv. nových sociálních hnutí.
Známý plzeňský incident proto zasazuje do kontextu předchozích
protestních akcí, které se odehrály v plzeňském regionu v rozmezí let
1948-1953. Takový postup autorovi umožňuje mapovat vývoj několika
různých protestních kultur, které dlouhodobě působily v jednotlivých
částech společnosti v západních Čechách a které v roce 1953 každá svým
osobitým způsobem inspirovaly vznik i průběh zkoumané události. Práce
tak přináší nejen výrazně zpřesněný kritický popis červnových protestů,
ale též jejich kulturní rodokmen, jehož prostřednictvím autor odkrývá
strukturu hlavních sociálních hnutí, která se revolty účastnila, a s nimi
spojený soubor společenských konfliktů, ze kterých protesty vycházely.
Jedná se zejména o tyto tři: sociálně motivované stávkové hnutí
průmyslových dělníků, hnutí pro-západně orientované studentské i
dělnické mládeže a latentní pnutí uvnitř komunistické strany, které se
projevovalo pasivní rezistencí její členské základny vůči lokálním
stranickým elitám.