Ambicí knihy je přispět čtyřmi původními kvalitativními případovými studiemi k diskusi o možnostech, problémech i řešeních spjatých s aplikací tzv. velkých politologických teorií v praxi. Každá studie je zaměřena na jinou úroveň rozhodovacího či schvalovacího procesu, resp. úroveň politického systému – na evropskou (nadnárodní) úroveň, na úroveň národní, regionální a komunální. Všem případovým studiím je společné zaměření na politické aktéry, jejich identifikaci, povahu, roli a zájmy.
Případové studie prokázaly nutnost vývoje originálních konceptů přizpůsobených odlišnosti komunální úrovně. U regionální úrovně politického systému se tento problém již neobjevuje a autoři na ni mohli aplikovat například Weberovo vymezení vztahu byrokracie a politiky, koncept fiskálního federalismu i teorii veto players. Hlubší vhled do role aktérů přinášejí studie zaměřené na národní a nadnárodní úroveň, které dokládají latentně konfliktní povahu vztahů mezi formálními a neformálními aktéry, jejichž cíle byly ve zkoumaném procesu nekoherentní, někdy dokonce i antagonistické. Podrobným sledováním vztahů mezi aktéry se podařilo ověřit především zákulisní působení neformálních aktérů v jednotlivých fázích procesu, a to od fáze iniciační, ve které působili na byrokratický aparát, až po fázi implementační, která je v daném případě stále otevřená.
Jací aktéři se reálně podílejí na výsledné podobě legislativy České republiky a jaký je charakter jejich působení v politickém systému?
Jaká je role Ministerstva financí při uplatňování státní politiky vůči krajům? Jsou vůbec české kraje samostatné, pokud jsou finančně závislé na centrální vládě?
Hrají individuální aktéři v konkrétních rozhodovacích procesech významnější roli než tu, kterou předpokládají konvenční politologické teorie?