Základy logiky a argumentace, Josef Bokr & Jan Svatek

Po skrovné Předmluvě (1 s.) věnující se také historii logiky následuje rovněž stručný Úvod, kde autoři upozorňují na inflaci termínu logika a  definují logiku "jako vědu o formách a zákonech správného usuzování", resp. jako vědu "o vyplývání, které je nezávislé na konkrétním obsahu soudů a jeho výsledky jsou určeny pouze formou soudů" (obojí s. 10). Jisté rozpaky snad vzbudí zařazení logiky mezi vědy sociální - navzdory jejímu běžnému řazení mezi abstraktní vědy (jako třeba matematika) – ovšem to je odůvodňováno poukazem na její souvislost s filozofií a  vývojem myšlení.
V Základních pojmech (část II., celkem 17 s.) najdeme definovány pojmy množina, kartézský součin, relace, funkce, přičemž během definování pojmu funkce je definována též výroková funkce, slovo (ve formálním významu jako slovo nad abecedou), dalšími podkapitolami jsou zejména funkce a formule (formule reprezentují funkce) a jazyk. Ovšem jako první je definován pojem – vstupem je Fregeho sémiotický trojúhelník (mimochodem sám Frege rozlišoval jméno a pojem), kterému je dáno podání v  duchu denotačních sémantik (vše s.13 ): "název" ("jméno, "označení") označuje "rozsah", tj. "dentotáty" ("objekty", "předměty") a také vyjadřuje "význam" ("smysl", "obsah" ); kritiku mnoha bodů takovéhoto výklad z pozic soudobých poznatků filosofické logiky lze najít např. v  Pavel Materna: Svět pojmů a logika, 2000. Také lze zapochybovat nad - zřejmě filosoficky motivovaným tvrzením - tvrzením (s. 14) "je pojetí pravdy (nepravdy) mnohdy vágní" (copak logika nemá Tarského koncepci?, co má do činění Habermasova či Apelova teorie pravdy s logikou?), přičemž tato vágnost vede k tomu, že "buduje se exaktní formální teoretická (axiomatická) logika bez použití pravdivostních hodnot" (jakoby by výroková či predikátová logika, které autoři v knize pojednávají standardně, byly jen syntakticky dané kalkuly bez interpretace). Dalším diskutabilním tvrzením je, že "oborem úvahy" (univerzem) je sjednocení rozsahů všech pojmů a rozsahů výroků (s. 14, dokonce s "!" na konci věty) - podle standardu je univerzum tvořeno individui a nikoli také pravdivostními hodnotami, množinami, funkcemi, relacemi. V části II jde tedy o rekapitulaci poznatků z matematiky ("nechť laskavý čtenář při pohledu na následující odstavec neodkládá učebnici"; s. 15), které mají posloužit jako o opora pro formální výklad logiky.
Celou recenzi je možno přečíst na následujícím odkazu.